Novinky z Bítešského ledu

Minulý týden, krom víkendových zápasů se událo hodně zajímavých události, které se týkají i našeho klubu.

Konala se akce „pojď hrát hokej“ a neuvěřitelné číslo 37 nových dětí zaregistrovaných do této akce.

Ve čtvrtek 22.ledna se naše bývalá hráčka „Lála“ Laura Pavlíková stala historicky první vítězkou Extraligy Future Olympians U16 v dívčím hokeji. HC Spartak Velká Bíteš jí velmi gratuluje a přeje další velké úspěchy v hokeji.

V pátek jsme přivítali na našem stadionu naši další bývalou hráčku bronzovou medailistku s Mistroství světa žen do 18 let – Moniku Antalíkovou. Monika byla velmi ochotná a odtrénovala trénink s naší starší přípravkou. Děti byly nadšené vedle nich se proháněla hráčka v dresu České reprezentace a viděli na vlastní oči bronzovou medaili. Společně s dětmi a Monikou jsme si připili na její úspěch a popřáli jí do další kariéry mnoho štěstí. Po tréninku děti obklopily Moniku, která dlouhé minuty podepisoval našim malým hokejistům a hokejistkám hokejky, láhve na pití, dresy atd.

Monika byla příjemná, skromná, trpělivá a stejná, jak si ji pamatujeme za dob svého působení u nás a odpověděla nám i na pár otázek.

Jaké emoce v tobě převládaly bezprostředně po zisku bronzové medaile?

Byla jsme strašně šťastná a byla jsem moc pyšná na to co náš tým dokázal. Uvědomila jsem si že všechna ta dřina za to stála.

Co bylo na cestě za bronzem nejtěžší – fyzicky nebo psychicky?

Asi kombinace obojího. Fyzicky to bylo hodně náročné, protože tempo zápasů bylo vysoké a času na odpočinek málo. Ale možná ještě těžší bylo udržet si správně nastavenou hlavu, hlavně ve chvílích, kdy se nedařilo nebo jsme byly pod tlakem

Co sis z letošního mistrovství světa odnesla jako hráčka i jako člověk?

Jako hráčka jsem si odnesla spoustu cenných zkušeností a větší sebevědomí, hlavně z těžkých zápasů. A jako člověk jsem si uvědomila, jak důležitý je tým, vzájemná podpora a pokora.

Máš ze zápasů na MS jeden okamžik, na který nikdy nezapomeneš?

Nikdy nezapomenu, když jsme se šly seřadit na modrou čáru a hrála předzápasová hymna IIHF. V tu chvíli mi došlo, kde jsem a jak velký je to zážitek. A samozřejmě i závěrečná siréna při zápase o bronz.

Jak se podle tebe za poslední roky posunul ženský hokej u nás?

Posunul se strašně moc. Je víc holek, lepší podmínky i větší zájem lidí. Je vidět, že ženský hokej jde nahoru a má čím dál větší úroveň.

Setkala ses na své cestě s předsudky vůči ženskému hokeji? Jak ses s nimi vyrovnávala?

Jo, občas se to stalo, někteří lidi si mysleli, že hokej je jen pro kluky. Ale soustředila jsem se na hru a na ledě výsledky mluví samy za sebe.

Co bys vzkázala holkám, které váhají, jestli s hokejem začít?

Ať do toho klidně jdou. Hokej je super sport, naučí tě týmovosti, disciplínu a dá ti spoustu zážitků.

Jaké to je dosáhnout světového úspěchu, když pocházíš z malého města jako je Velká Bíteš?

Je to skvělý pocit. Ukazuje to, že nezáleží, odkud člověk pochází. Když člověk bude makat tak se může dostat hodně daleko, i z malého města.

Jakou roli sehrála Velká Bíteš a místní sportovní prostředí v tvých začátcích?

Právě tady jsem udělala první kroky na ledě, poznala trenéry, kteří mě podporovali, a našla lásku k hokeji.

Pamatuješ si na první krůčky na ledě? Kde a s kým jsi začínala?

Jo tak na něco si pamatuju, začínala jsem s Bárou (Kolomazníčkovou pozn. HC) protože jsme dostali brusle na Vánoce a chtěli jsme se jenom jít naučit bruslit a trenér Michal Marek se nás zeptal jestli si nechceme zkusit hokej.

Kdo byl tvůj největší fanoušek během mistrovství světa?

Určitě rodina a přátelé. Věděla jsem, ze mi fandí u každého zápasu. Jejich podpora mně vždycky pomohla i když byli daleko.

Pokud bys měla bronzovou medaili popsat jedním slovem, jaké by to bylo?

dřina 

Jaký je tvůj další hokejový sen?

Těch snů je trochu víc, ale nejbližší je hrát na střední škole v zahraničí, dostat se do NCAA, vyhrát mistrovství světa, vyhrát olympijské zlato a dostat se do PWHL.

Moniko děkuji za rozhovor a přeji ti za celý klub, ať se ti všechny sny vyplní.